Josef Krapka-Náchodský (1862-1909)
*22. 7. 1862 Pavlišov u Náchoda - †13. 4. 1909 ProstějovNovinář, básník, spisovatel, politik a překladatel Josef Krapka-Náchodský byl všestranně nadanou osobností angažující se pro sociální a společenský pokrok.
V letech 1873-76 studoval na reálce v Praze, po smrti své matky však musel v důsledku ztráty hmotného zázemí zanechat studií. Odešel do Vídně, kde se vyučil truhlářem a posléze absolvoval průmyslovou školu. V letech 1884-85 podnikl cesty do Německa, Francie, Anglie, Ruska, Rumunska a Srbska. Poté pracoval ve Vídni jako kreslič a později působil u kočovné herecké společnosti. V roce 1888 se odstěhoval do Prahy, kde se záhy stal vůdčí osobností české sociální demokracie a jejím předním žurnalistickým mluvčím. V roce 1890 organizoval první prvomájovou manifestaci na Střeleckém ostrově v Praze, v roce 1898 připravil první dělnické představení v pražském Národním divadle; spolupracoval i s T. G. Masarykem. Celoživotní přátelství Krapku pojilo s básníkem Josefem Svatoplukem Macharem, se kterým se seznámil ve Vídni. Machar oceňoval Krapkův literární talent a vysoce hodnotil zejména jeho knihy "Z pamětí štváče" a "Obrázky z Valašska". Krapkova knihovna pak obsahovala všechna první vydání Macharových děl s osobním věnováním autora.
Krapkovou literární tvorbu představuje sociální poezie, povídky, divadelní hry, črty, písňové texty i memoáry. Do češtiny překládal nejen například Lassallovy politické spisy, ale i díla předních evropských prozaiků (Guy de Maupassant, L. N. Tolstoj atd.). Jeho četné literární práce zůstaly v rukopisech.
Velkou Krapkovou láskou bylo divadlo. Již za svého působení ve Vídni založil krajanský dělnický divadelní spolek - ochotnickou jednotu Máj. Jeho přichýlenost k divadlu pokračovala i v Prostějově, kde žil od roku 1903 a pracoval jako redaktor sociálnědemokratického časopisu Hlas lidu. Mezi jeho divadelní hry žánru realistických dramat patří "Exulant" (1901), "Marná oběť", "Odsouzená" (1903) či "Slavnostní prolog" (1905). V roce 1905 Krapka v Prostějově vydal brožuru na obranu Hany Kvapilové, herečky Národního divadla, která byla některými intelektuály té doby kritizována za přílišnou společenskou angažovanost a sociální empatii.
Rod Krapků se později příbuzensky prolnul se jménem Wichterle, a to když se vnučka Josefa Krapky-Náchodského provdala za Ottu Wichterleho - světově známého vědce a vynálezce kontaktních čoček. Stávající proměna památníku v zastavení na společenské a kulturní trase Náchodskem proběhla v roce 2015 a navazuje na původní památník zbudovaný zde v 80. letech 20. století. Prostor památníku se nachází na místě rodného domku Josefa Krapky-Náchodského.
I po svém odchodu z Náchoda se Krapka do rodného kraje často vracel. Ostatně, i jím zvolený přídomek Náchodský naznačuje pevné pouto Josefa Krapky s jeho rodištěm. V Náchodě se tak Krapka objevuje například v březnu roku 1892, kdy zde přednáší o nutnosti vzdělání. V červenci roku 1893 je zase řečníkem na schůzi v hostinci "U Šrůtků" v Náchodě - Plhově. V červnu 1908 mluví na táboru lidu svolaném do zahrady náchodské sokolovny u příležitosti otevření dělnické akademie.